Jedna z největších změn, která školy v příštích letech čeká, není změna vysvědčení.
Je to změna způsobu přemýšlení o hodnocení.
Kriteriální hodnocení - Jak začít?
O kriteriálním hodnocení se mluví stále častěji. Školy připravují kritéria, upravují školní dokumenty a hledají cesty, jak nové požadavky převést do každodenní praxe.
Přesto mám pocit, že skutečný začátek leží někde jinde.
Ne v tabulkách. Ne ve vybarvených políčkách. Ne v metodikách. Ani v prvních formulářích.
Začíná ve změně našeho přemýšlení o hodnocení.
Proč je změna tak náročná?
Největší změna nespočívá v tom, že místo známky napíšeme slovní hodnocení. Skutečná změna nastává ve chvíli, kdy přestaneme v hlavě každé kritérium automaticky převádět na jedničku, dvojku nebo trojku.
Kriteriální hodnocení totiž není jiný způsob zapisování známek.
Je to jiný způsob přemýšlení o tom, co už se žák naučil, co zvládá, co potřebuje rozvíjet a kde se nachází na cestě k zvládnutí určité dovednosti.
Právě proto nestačí vytvořit sadu dokonalých kritérií. Stejně důležité je dát učitelům prostor tuto změnu pochopit a zažít. Teprve potom mohou vznikat kritéria, která nejsou administrativním požadavkem, ale skutečnou oporou pro učení žáků.
Proč mi to připomíná začátky
formativního hodnocení ?
Možná právě proto mi dnešní diskuse o kriteriálním hodnocení připomíná dobu, kdy se do českých škol začínalo dostávat formativní hodnocení. Také tehdy jsme často hledali především nástroje. Zkoušeli jsme kalíšky, špachtle, třídy se zaplavily smajlíky a my měli pocit, že čím více těchto technik do výuky nacpeme, tím více bude výuka formativní.
Postupně se ale ukázalo, že nejde o techniku, ale o způsob uvažování o učení a přístupu k němu.
Tehdy mě velmi oslovila kniha Carol Dweckové Nastavení mysli.
Její myšlenka, že schopnosti nejsou neměnné a že způsob, jakým přistupujeme k učení, ovlivňuje ochotu dětí učit se dál, mě provází dodnes.
Myslím, že dnes stojíme před podobnou změnou.
Síla slov JEŠTĚ NE
Dvě obyčejná slova?
A přitom dokáží úplně změnit význam hodnocení.
,,Nejde ti to.” ,,Ještě ti to nejde.”
Přidání slova ještě zcela změní informaci, kterou předáváme. Oproti první variantě totiž najednou necháváme otevřené dveře pro další rozvoj. Ve slově ještě je neuzavřený děj. Tedy “ještě ti to nejde”, ale když něco uděláš, můžeš to změnit.
Není náhodou, že se se spojením „ještě ne“ pracuje také Vysvědčení JINAK. Místo definitivního hodnocení nabízí pohled na učení jako na proces, který pokračuje dál. Právě v tom podle mě spočívá jedna z nejdůležitějších myšlenek kriteriálního hodnocení.
K myšlenkám Carol Dweckové má tedy význam vracet se i dnes, kdy hledáme cestu ke kriteriálnímu hodnocení.
Takže než začneme kritéria hodnocení vytvářet, přebírat nebo si je vygenerovávat umělou inteligencí, možná stojí za to zastavit se u jedné jednoduché otázky.
Co chceme, aby si žák z našeho hodnocení skutečně odnesl?
Právě tam podle mě jakékoliv hodnocení začíná.
Carol Dwecková: Nastavení mysli (2015)
Z anglického originálu Mindset: The New Psychology of Success (2006)
Pokud knihu Nastavení mysli (Mindset) od Carol Dweckové neznáte, doporučuji začít alespoň její krátkou přednáškou.
Přestože vznikla už před 20 lety, mám pocit, že právě dnes, kdy školy hledají cestu ke kriteriálnímu hodnocení, získává nový význam.
(Síla přesvědčení, že se můžete zlepšovat)
V záznamu je možné zapnout české titulky.